Zdravím!
Krásná velká a pevná prsa. Ty dělají ženu! Jenže jak k tomu příjdou děvčata s hrudí po tatínkovi? Nebo ty, kterým po porodu prsa splaskla na původní (menší) velikost?! Já asi nejsem žádný tragický případ. Nikde si nestěžuju, že mám malá prsa a mé okolí také hodnotí, že je to tak akorát. K mé malé výšce <160 cm a postavě s konfekční velikostí XS, košíčky A prostě patří. Jenže vždycky to může být lepší, že? :-)
Chvíle googlování na internetu a narážím na kupy zátračných tablet...
Herbust, Decolen a jim podobné okamžitě zavrhuji, protože je na ně více negativních recenzí, než těch pozitivních. Když se dívám na účinky a deklarovaný efekt, jenž se u jednotlivých výrobků uvadí, ten je naprosto u všech "individuální", což jsou pro firmu prima zadní vrátka. Nikdo vám nezaručí, že se prsa zvětší. Nikdo vám ani nezaručí, že se prsa zpevní. Nikdo vám nezaručí, že když už se vám prsa NÁHODOU zvětší a zpevní, že vám výsledek zůstane. Tyto tablety a kapsle jsou stejně koncipované tak, že jakmile byste je přestaly polykat, efekt by se ztratil. Zkrátka: nikdo vám nezaručí absolutně nic. Není divu, že je z toho super byznys, protože žen, které doufají v nemožné, jsou desetitisíce. A i za tu špetku naděje jsou schopné peníze obětovat. Co kdyby zrovna ony byly ty, na které tyto pilule zabírají? Ale abych neházela všechny přípravky do stejného pytle...
Kromě tabletek narážím i na zázračný krém od Taliky (Bust serum), který slibuje pevnost a zvětšení prsou o jednu velikost. Zajímavé. Krém je sice dražší a efekt funguje pouze, pokud se krém denně do pokožky vmasírovává, ale recenze jsou natolik kladné, že nemám co řešit, risknu to, a objednávám. Aspoň abych vyzkoušela, jak a jestli tyto přípravky fungují. A tajně doufám, že ano.
Samozřejmě žádné dvojky nenarostly. Namísto toho jsem se dočkala od toho mého doma poznámky, jestli se mi náhodou prsa nezmenšily. Ani nemusím říkat, jak to potěšilo :-) Další krém už jsem logicky nekoupila.
Přesto na někoho tyto kouzelné tablety a krémy zabírají. Ano, možné to samozřejmě je. Ale stojí to za to, když je musíte užívat nonstop, aby vám ty tři centimetry navíc vydržely? Když se nad tím člověk zamyslí, vezme do ruky kalkulačku a spočítá si, kolik by za tyto zázračné kapsle a krémy vydal v rozmezí deseti let užívání; augmentace, tedy operativní zvětšení prsou, vychází levněji a výsledek máte takový, jaký si s lékařem domluvíte. A navíc trvalý.
Ale samozřejmě ne každá je ochotná vydat se pod kudlu a něco umělého do sebe nacpat; a ne každá dokáže z fleku takovou částku vykouzlit. A brát si na prsa půjčku nebo operaci řešit splátkami, no, je to věc názoru, vždy je tady přece riziko, že se do takové záležitosti člověk ještě více finančně zamotá. Takže se buď smíříme s tím, co nám příroda nadělila, nebo pokračujeme v marném hledání kouzelných přírodních preparátů.
Již je to rok, co jsem po svém prvním a posledním pokusu o větší prsa něco vyzkoušela. Ovšem, zhruba před měsícem mě zaujala internetová reklama. Za kliknutí a podívání nic nedám, myslím si, a už se ocitám na stránkách přípravku zvaný PhysioBust.
O co jde? Další zázrak, ale tentokrát opravdový! Prsa zpevněná a zvětšená až o dvě velikosti. Bez nežádoucích hormonálních účinků. Žádné přibírání na váze. Čistě přírodní produkt. Výsledek trvalý (!!!). Za 50% slevu. Dáreček k tomu. A aby toho nebylo málo, i možnost vrácení peněz zpět, pokud nebudete s výsledkem spokojená.
Nedalo mi to, a začala jsem dumat, proč tak výhodný produkt, výhodný alespoň podle toho, jak byl prezentován, stojí tak málo, když výsledek je údajně trvalý. Není to podezřelé, že zaplatíte banální částku (nejvyšší částka činí něco pod dva tisíce) a ty prsa vám NAPOŘÁD zůstanou? Něco tady nehraje!
Rozjela jsem tedy takové menší pátrání. Na internetových stránkách produktu PhysioBust se o firmě, která výrobek nabízí, moc nedozvíme. Pouze název a sídlo společnosti. Kontakt- absolutně žádný. Uvedený telefon je totiž pouze na objednávání produktu a je těžké se dovolat. Email pro jistotu neuveden. Takže koho zajímá více info o přípravku, než je uvedeno na stránkách, má prostě smůlu. Pochybuju totiž, že někdo bude v dnešní uspěchané době řešit takové věci korespondenčně. Co mě zarazilo dále, byla na stránkách absence obchodních podmínek! Naštěstí není problém si zadat jméno firmy do prohlížeče a čekat, co za věci o firmě Fast Mail Service s.r.o. vyskočí. Výsledkem jsem nebyla překvapená. Tady je:
Fast Mail Service s.r.o. se kromě pilulek na prsa zabývá i kouzelnými tabletami na hubnutí SlimBall- 7kg dole za týden. A opět podobné internetové stránky. Opět čistě přírodní produkt. Dále trvalý výsledek. Nesmíme zapomenout ani na nekončící 50% slevu, protože tato manipulační masáž na zoufalé klienty zabírá. A samozřejmě možnost vrácení peněz. Že ani jeden produkt nefunguje tak, jak je firmou popisován, nemusím snad ani vysvětlovat. Reference skutečných klientů totiž mluví za vše. A perlička na zasmání- tato firma jednu dobu inzerovala (a možná ještě stále inzeruje) i služby věštkyň a mágů. Šlo o inzerci, kde firma Fast Mail Service s.r.o. nabízela ZDARMA splnění přání. Stačilo si pouze vybrat z nabízených možností, zda chcete štěstí v lásce, peníze, vyhrát sportku, spokojenost v zaměstnání, zdravíčko atd. Věštkyně nebo mág se na vás naladí, pomodlí, vy dostanete poštou magický amulet a rady; a štěstí je zaručeno! Proč to dělají zdarma? Protože klienti jsou natolik spokojení, že z vděčnosti prý sami peníze zasílají. Ten kdo se nachytal a odpověděl, mu opravdu přišel amulet. Nebo spíš šmejd kvality přílohy z magazínu pro teenagery, jenž by si soudný člověk na krk nepověsil. Plus pár potištěných stran blábolů, na kterých bylo něco málo o vás a také o tom, co vás v budoucnu čeká. To vše vyvěštěno dle vašeho data narození. Dopis je zakončen výzvou, že k dalšímu kroku ke kýženému štěstí je nutné zaslat takovou a takovou částku. Více ke službám "zdarma" se již vyjadřovat nehodlám. Je možné, že tato pochybná firma pouze sbírá osobní údaje a dále s nimi hospodaří. Protože s hlupáky se obchoduje nejsnáze.
Ale zpět s zázračným pilulkám. Kontaktovala jsem laboratoře NovaPharm sídlící ve Francii, ve kterých jsou přípravky firmy Fast Mail Service s.r.o. údajně vyráběny. Jak SlimBall, tak PhysioBust. Je to již přes měsíc a zatím se mi nikdo z NovaPharm neozval. Takže těžko vyvozovat závěry. A to jsem se já hlupák snažila vyplodit to nejlepší, co jsem se na hodinách francouzštiny ve škole naučila! Když tedy pomineme podvodníky Fast Mail Service s.r.o. a preparáty, které vyrábí bůhví kdo, pojďme se podívat, jak PhysioBust působí.
Fast Mail Service s.r.o. nabízí kúry trvající v rozmezí 15, 30, 45 dnů. Tedy od zpevnění, mírného zvětšení až po beznadějně ploché případy. Kúra se začíná užívat přesně v polovině menstruačního cyklu. Počínaje dostavením měsíčků se na 14 dní dává pauza a pak až do dalších měsíčků zase užíváte. Jak již bylo zmíněno, zvětšení prsou až o dvě velikosti a NAPOŘÁD!!! Reference? Tento přípravek na valnou většinu dle diskuzních příspěvků působí takto: děvčata začínají brát prášky a mají dobrý pocit, protože se jím prsa opravdu zpevňují a o něco se zvětší. Pak mají menstruaci a prsa mírně splasknou (možná proto, že v toto období se PhysioBust neužívá). V polovině cyklu zase PhysioBust nasadí, vše se opakuje a ženy se radují, že PhysioBust asi už začal konečně působit. Než si zákaznice všimnou, že PhysioBust jen kopíruje menstruační cyklus, kdy se prsa ženám před měsíčky běžně zpevňují i bez PhysioBustu, může být pozdě na vrácení peněz, protože prošvihnete termín. Nebo to stihnete, ale čekáte na své peníze nekonečně dlouho- klidně i dva měsíce. O tom, že by byl efekt napořád, asi takto: nenašla se zatím ani jedna žena, jež by byla schopna toto tvrzení potvrdit a hrdě říci: "Už několik let mám prsa po dobrání PhysioBustu stále tak velká".
Možná bych si mohla vzít z firmy Fast Mail Service s.r.o. příklad. Jen si to představte. Tisíc naivních žen mi zašle za produkt, který může i nemusí fungovat, každá kolem 1500Kč. To máme půl druhého milionu. Vložím si to třeba na tři měsíce na termínovaný vklad, penízky si rozmnožím (něco samozřejmě kupujícím vrátím, jsem přece seriózní firma a inzeruji vrácení peněz) a najdou se i tací, kteří peníze raději vracet nechtějí, aby se vyhli nepříjemnostnem, termín jednoduše nestihli, nebo jsou s produktem spokojeni a vracet nic nepotřebují. A to jsem s počtem kupujících ještě hodně při zemi. Prostě, lidičky drazí, i kdybych vám všem peníze vrátila, mám se jako prase v žitě!!
Závěrem? Napadá mě akorát známé "důvěřuj, ale prověřuj"!!
9. března 2011
7. března 2011
Pole dance krok za krokem
Zdravím!
Každé pondělí se vracím ze své pravidelné lekce Pole dance. Kdo neovládá angličtinu, upřesním, že se jedná o tanec u tyče. Zajímá vás, pro koho to je, co k tomu potřebujete, a hlavně jak to probíhá? Se vším se podělím formou nejčastějších otázek a odpovědí, a kdo ví, třeba tím i některou z vás nalákám, aby si to šla na vlastní kůži zkusit.
Tanec pro lehké děvy?
Možná víte, možná ne, ale existují i mistrovství v pole dance, které staví tuto pohybovou činnost na stejnou úroveň, jako jiné sporty. Už dávno tento tanec není spojován pouze s nočními kluby. Nikdo se na vás na lekcích nedívá skrz prsty jako na nějakou "poběhlici" a nikdo se vám nesměje. Opravdu! Na lekce pole dance totiž chodí úplně obyčejné ženy, které se rozhodně nevidí, že by za půl roku měly seknout se svou současnou prací a stát se showgirl. Jsou to ženy různého věku a různého typu postavy. Převládají však spíše mladá děvčata 18-30 let (ano, plnoletost bývá podmínkou).
Co s sebou?
Cvičí se bosky a jste oblečené do tílka a úplých kraťásků. Víc není třeba. Lektorky doporučují ještě návleky chránící holeň a okolí kotníků, povinné to ale samozřejmě není. Na lekce nechoďte natřené krémem, tyč by vám klouzala. Vodu samozřejmě s sebou :-)
Kolik slečen tam celkem bude?
Počet děvčat na lekci se různí, od dvou do deseti, záleží, kolik má které studio tyčí. Čím méně, tím lépe, protože budete "víc na ráně" a instruktorka se na vás může zaměřit a upozornit, že některý prvek děláte špatně. Na druhou stranu, při větším počtu je větší zábava. Určitě bych se vyhla kurzům, kde se u jedné tyče střídají dvě děvčata. Méně se k tyči dostanete, méně si triky osvojíte a je nelogické, abyste za ty peníze, které platíte, u tyče strávily z každého času jen polovinu.
Kolik taková sranda stojí a který typ kurzu si vybrat?
1) OPEN CLASSES
Na lekce probíhající typem open classes chodíte, jen když máte čas a náladu (v závislosti na obsazenosti) a účast vás k ničemu nezavazuje. Ideální pro ty, které si to chtějí jen vyzkoušet, nebo pro ty, které nemají kvůli škole/práci čas se sportu věnovat s železnou pravidelností. Jedna hodina vychází na nějakých 130-140Kč. Můžete si taky koupit permanetku na několik vstupů, hodina pak vychází výhodněji (100-130Kč). V případě, že by vás to chytlo víc než je zdrávo, existuje i měsíční permanentka (1000-1500Kč) a můžete chodit klidně každý den! U open classes tedy platí pravidlo, čím častěji chodíte, tím je hodina pole dance levnější. Velká nevýhoda však je, že je to otevřená třída, kam si může přijít naprosto kdokoliv. Jak zkušenější slečna, tak i začátečnice, která u tyče ještě nikdy nestála (některá studia totiž úrovně nerozlišují). Instruktorka se bohužel neumí rozkrájet a asi se během těchto hodin málokteré zavděčí- jedny slečny nestíhají a ty druhé se zas nervují, že se nenaučily nic nového. Lektorka také může neustále odbíhat od jedné k druhé a je to skoro takové samostudium s občasným dozorem. Osobně pro začátek nedoporučuji.
2) PRAVIDELNÉ KURZY
Naštěstí existují kurzy, kde jednotivé lekce na sebe navazují. V prvních hodinách se tedy učíte naprosté základy a každou hodinou se nabalují nové a nové prvky na ty, které už znáte. Počet lekcí v takových kurzech se různí studio od studia. Nekde máte dvanáct lekcí, jinde třeba dvacet i více. V přepočtu hodina tance vychází podobně jako u permanentek 100-130Kč, akorát kurzovné hradíte celé najednou. Lekce se konají v pravidelný termín- vždy ve stejný den a hodinu, a to jednou nebo dvakrát týdně. Výhoda je v tom, že si díky této pravidelnosti můžete najít nové kamarádky a na další společné hodiny se budete těšit. Samozřejmě když se vám stane, že v daný den nebudete moci dojít, studia nabízejí i náhradní termíny, abyste o lekci nepřišla.
3) VOLNÉ HODINY
Některá studia mají ve svém rozvrhu ještě možnost tzv. volných tréninků/open classes bez lektora. Asi už tušíte, že se jedná opět o hodinu, která je přístupná naprosto všem, bez ohledu na úroveň. Na těchto hodinách není žádný lektor a vy si jedete každá na vlastní pěst. Je to de facto takový pronájem tyče. Ideální věc pro slečny, které docházejí na lekci méně často a rády by chtěly potrénovat již naučené věci, ke kterým lektorku nepotřebují. Hodinový pronájem tyče stojí 80-90Kč.
Je pole dance náročný?
Ono se to sice nezdá, může vám dokonce připadat, že to, co se v hodině učíte, je brnkačka, a že vlastně nic neděláte. Není tomu tak. Věřte, že pokud nenavštěvuje posilovnu nebo neděláte žádný jiný sport, první hodina vám dá tak zabrat, že následující dva tři dny budete mít problémy se skoro zvednout z postele. Nekecám, je to tak! Bude vás bolet břicho, jak kdybyste dělaly sklapovačky, dále celé nohy včetně zadku, někoho záda a zejména paže. Na druhý den budete tak rozsekané, jak byste celý den fáraly uhlí. Nejsou výjimkou ani modřiny, které vám můžou naskákat z důvodu zvýšeného působení tlaku tyče o tělo. Toto ale po pravidelných návštěvách z pravidla ustává. Na druhou stranu, to "totální zničení" je důkaz, že v jedné hodině si dáte pořádně do těla a to naprosto nenásilnou, zajímavou a vtipnou formou cvičení, aniž byste se nějak extrémně zpotily nebo zadýchaly. Ty, které nebaví posilovna a kondiční cvičení typu aerobik nebo spinning, budou jistě překvapeny, jak rychle hodina pole dance odsýpá. Na lekcích totiž panuje naprosto úžasná atmosféra. Doporučuju zažít!
Jak lekce probíhá?
Samotná lekce začíná vždy protažením před a po cvičení, což by mělo být zvykem u každého sportu. Protahují se hlavně ruce a nohy, protože s nimi taky nejvíce pracujete. Kromě otoček, které jsou velmi jednoduché (a zvládá je opravdu každá, protože se vyučují úplně od základů), také posilujete. Jde o rozmanitou formu "zavěšení" se na tyči a "vydržení" s postoji. Jsou to silová cvičení a přesně z toho jste na druhý den tak rozlámané. Dobrá zpráva je, že čím déle pole dance děláte, tím méně to pak bolí, protože vaše tělo je hodinu od hodiny silnější a zvládá větší zátěž. Už druhá hodina je oproti té první o poznání méně bolestivější. Výborné je, že k otočkám, které se na lekcích učíte, jsou přidávány i různé taneční prvky, které existují v reálu tak, jak se ve strip barech skutečně tančí. Záleží ale samozřejmě na každé lektorce, jak svou hodinu vede. Má osobní zkušenost je, že pole dance lépe vyučují lektorky, které se věnují čistě tomuto tanci než ty multifunkční, které odbíhají ze zumby na pole dance a od pole dance na street. Není tedy na škodu se zeptat, jak přesně hodiny probíhají a která lektorka je vyučuje. Nestyďte se zeptat na fórech nebo přímo lektorek a klidně využijte i open classes, abyste viděly, jak které lektorky na svých lekcích pracují. Já měla ve výběru studia šťastnou ruku, a přestože lektorky narozdíl ode mně zřejmě nikdy v žádném klubu profesionálně netančily, vše velmi dobře zvládají a změnily můj to názor ohledně toho, že tyto ženy nemohou pole dance naučit v takové formě, jaký v praxi doopravdy je. Z pohledu tanečnice tvrdím, že mohou a dokonce výborně!
Pole dance začíná být stále víc a víc v oblibě a já se vůbec nedivím. Co zprvu existovalo jen v pár městech ČR, se pomalu začíná šířit dál a dál po vzoru jiných zemí. Není divu, jde o sexy sport, se kterým si zpevníte a vytvarujete celé tělo. Je to taky jediný sport, u kterého nevypadáte jako idiot, když si k němu vezmete podpatky. A bonus- bezpochyby se s ním blýsknete i na diskotéce ;-)
Každé pondělí se vracím ze své pravidelné lekce Pole dance. Kdo neovládá angličtinu, upřesním, že se jedná o tanec u tyče. Zajímá vás, pro koho to je, co k tomu potřebujete, a hlavně jak to probíhá? Se vším se podělím formou nejčastějších otázek a odpovědí, a kdo ví, třeba tím i některou z vás nalákám, aby si to šla na vlastní kůži zkusit.
Tanec pro lehké děvy?
Možná víte, možná ne, ale existují i mistrovství v pole dance, které staví tuto pohybovou činnost na stejnou úroveň, jako jiné sporty. Už dávno tento tanec není spojován pouze s nočními kluby. Nikdo se na vás na lekcích nedívá skrz prsty jako na nějakou "poběhlici" a nikdo se vám nesměje. Opravdu! Na lekce pole dance totiž chodí úplně obyčejné ženy, které se rozhodně nevidí, že by za půl roku měly seknout se svou současnou prací a stát se showgirl. Jsou to ženy různého věku a různého typu postavy. Převládají však spíše mladá děvčata 18-30 let (ano, plnoletost bývá podmínkou).
Co s sebou?
Cvičí se bosky a jste oblečené do tílka a úplých kraťásků. Víc není třeba. Lektorky doporučují ještě návleky chránící holeň a okolí kotníků, povinné to ale samozřejmě není. Na lekce nechoďte natřené krémem, tyč by vám klouzala. Vodu samozřejmě s sebou :-)
Kolik slečen tam celkem bude?
Počet děvčat na lekci se různí, od dvou do deseti, záleží, kolik má které studio tyčí. Čím méně, tím lépe, protože budete "víc na ráně" a instruktorka se na vás může zaměřit a upozornit, že některý prvek děláte špatně. Na druhou stranu, při větším počtu je větší zábava. Určitě bych se vyhla kurzům, kde se u jedné tyče střídají dvě děvčata. Méně se k tyči dostanete, méně si triky osvojíte a je nelogické, abyste za ty peníze, které platíte, u tyče strávily z každého času jen polovinu.
Kolik taková sranda stojí a který typ kurzu si vybrat?
1) OPEN CLASSES
Na lekce probíhající typem open classes chodíte, jen když máte čas a náladu (v závislosti na obsazenosti) a účast vás k ničemu nezavazuje. Ideální pro ty, které si to chtějí jen vyzkoušet, nebo pro ty, které nemají kvůli škole/práci čas se sportu věnovat s železnou pravidelností. Jedna hodina vychází na nějakých 130-140Kč. Můžete si taky koupit permanetku na několik vstupů, hodina pak vychází výhodněji (100-130Kč). V případě, že by vás to chytlo víc než je zdrávo, existuje i měsíční permanentka (1000-1500Kč) a můžete chodit klidně každý den! U open classes tedy platí pravidlo, čím častěji chodíte, tím je hodina pole dance levnější. Velká nevýhoda však je, že je to otevřená třída, kam si může přijít naprosto kdokoliv. Jak zkušenější slečna, tak i začátečnice, která u tyče ještě nikdy nestála (některá studia totiž úrovně nerozlišují). Instruktorka se bohužel neumí rozkrájet a asi se během těchto hodin málokteré zavděčí- jedny slečny nestíhají a ty druhé se zas nervují, že se nenaučily nic nového. Lektorka také může neustále odbíhat od jedné k druhé a je to skoro takové samostudium s občasným dozorem. Osobně pro začátek nedoporučuji.
2) PRAVIDELNÉ KURZY
Naštěstí existují kurzy, kde jednotivé lekce na sebe navazují. V prvních hodinách se tedy učíte naprosté základy a každou hodinou se nabalují nové a nové prvky na ty, které už znáte. Počet lekcí v takových kurzech se různí studio od studia. Nekde máte dvanáct lekcí, jinde třeba dvacet i více. V přepočtu hodina tance vychází podobně jako u permanentek 100-130Kč, akorát kurzovné hradíte celé najednou. Lekce se konají v pravidelný termín- vždy ve stejný den a hodinu, a to jednou nebo dvakrát týdně. Výhoda je v tom, že si díky této pravidelnosti můžete najít nové kamarádky a na další společné hodiny se budete těšit. Samozřejmě když se vám stane, že v daný den nebudete moci dojít, studia nabízejí i náhradní termíny, abyste o lekci nepřišla.
3) VOLNÉ HODINY
Některá studia mají ve svém rozvrhu ještě možnost tzv. volných tréninků/open classes bez lektora. Asi už tušíte, že se jedná opět o hodinu, která je přístupná naprosto všem, bez ohledu na úroveň. Na těchto hodinách není žádný lektor a vy si jedete každá na vlastní pěst. Je to de facto takový pronájem tyče. Ideální věc pro slečny, které docházejí na lekci méně často a rády by chtěly potrénovat již naučené věci, ke kterým lektorku nepotřebují. Hodinový pronájem tyče stojí 80-90Kč.
Je pole dance náročný?
Ono se to sice nezdá, může vám dokonce připadat, že to, co se v hodině učíte, je brnkačka, a že vlastně nic neděláte. Není tomu tak. Věřte, že pokud nenavštěvuje posilovnu nebo neděláte žádný jiný sport, první hodina vám dá tak zabrat, že následující dva tři dny budete mít problémy se skoro zvednout z postele. Nekecám, je to tak! Bude vás bolet břicho, jak kdybyste dělaly sklapovačky, dále celé nohy včetně zadku, někoho záda a zejména paže. Na druhý den budete tak rozsekané, jak byste celý den fáraly uhlí. Nejsou výjimkou ani modřiny, které vám můžou naskákat z důvodu zvýšeného působení tlaku tyče o tělo. Toto ale po pravidelných návštěvách z pravidla ustává. Na druhou stranu, to "totální zničení" je důkaz, že v jedné hodině si dáte pořádně do těla a to naprosto nenásilnou, zajímavou a vtipnou formou cvičení, aniž byste se nějak extrémně zpotily nebo zadýchaly. Ty, které nebaví posilovna a kondiční cvičení typu aerobik nebo spinning, budou jistě překvapeny, jak rychle hodina pole dance odsýpá. Na lekcích totiž panuje naprosto úžasná atmosféra. Doporučuju zažít!
Jak lekce probíhá?
Samotná lekce začíná vždy protažením před a po cvičení, což by mělo být zvykem u každého sportu. Protahují se hlavně ruce a nohy, protože s nimi taky nejvíce pracujete. Kromě otoček, které jsou velmi jednoduché (a zvládá je opravdu každá, protože se vyučují úplně od základů), také posilujete. Jde o rozmanitou formu "zavěšení" se na tyči a "vydržení" s postoji. Jsou to silová cvičení a přesně z toho jste na druhý den tak rozlámané. Dobrá zpráva je, že čím déle pole dance děláte, tím méně to pak bolí, protože vaše tělo je hodinu od hodiny silnější a zvládá větší zátěž. Už druhá hodina je oproti té první o poznání méně bolestivější. Výborné je, že k otočkám, které se na lekcích učíte, jsou přidávány i různé taneční prvky, které existují v reálu tak, jak se ve strip barech skutečně tančí. Záleží ale samozřejmě na každé lektorce, jak svou hodinu vede. Má osobní zkušenost je, že pole dance lépe vyučují lektorky, které se věnují čistě tomuto tanci než ty multifunkční, které odbíhají ze zumby na pole dance a od pole dance na street. Není tedy na škodu se zeptat, jak přesně hodiny probíhají a která lektorka je vyučuje. Nestyďte se zeptat na fórech nebo přímo lektorek a klidně využijte i open classes, abyste viděly, jak které lektorky na svých lekcích pracují. Já měla ve výběru studia šťastnou ruku, a přestože lektorky narozdíl ode mně zřejmě nikdy v žádném klubu profesionálně netančily, vše velmi dobře zvládají a změnily můj to názor ohledně toho, že tyto ženy nemohou pole dance naučit v takové formě, jaký v praxi doopravdy je. Z pohledu tanečnice tvrdím, že mohou a dokonce výborně!
Pole dance začíná být stále víc a víc v oblibě a já se vůbec nedivím. Co zprvu existovalo jen v pár městech ČR, se pomalu začíná šířit dál a dál po vzoru jiných zemí. Není divu, jde o sexy sport, se kterým si zpevníte a vytvarujete celé tělo. Je to taky jediný sport, u kterého nevypadáte jako idiot, když si k němu vezmete podpatky. A bonus- bezpochyby se s ním blýsknete i na diskotéce ;-)
20. února 2011
Prodlužování řas- konec řasenek v Čechách?
Zdravím!
Mám jednu- teď už bývalou kolegyni, a ta je opravdová průkopnice ve zkrášlování. Nebyla metoda, kterou by v honbě za lepším vzhledem nevyzkoušela. Byla např. v mém okolí jedna z prvních, která si nechala prodloužit vlasy. Nutno říct, že to nebyl jen takový její výmysl, ale byla donucena- usla v MHD a nějací zlořádi jí ušmikli ohon. Prodloužené vlasy, umělé nehty, umělá prsa... Zkrátka se z ní stala kočka! Je jen jedna věc, ve které jsem byla rychlejší než ona, ale to zas jindy...Co se týče prodlužování řas, byla jako vždy ona první vlaštovkou. Rázovala si to do šatny, kde jsme se s holkama připravovaly do práce, a vypadala prostě nádherně! Nemohly jsme se na na ni vynadívat a musely si ji pořád ošahávat, abychom se ujistily, že je doopravdy živá. Vypadala jako namalovaná. Takový kukadla!
Ale to bylo tenkrát. Teď mé zkušené oko s hledáčkem na umělou krásu zaznamenává prodlužované řasy všude. Fiflena před butikem, čísnice, mamina s kočárkem, prodavačka v déemku... Sakra, na to, že mě živí vzhled, jdu s křížkem po funuse!!!
Ve smluvený den dorážím o pět minut dříve a Slovena na recepci mě zpraží, ať se ještě posadím. Pak přichází slečna na řasy, dává mi do rukou formulář, kde se musím ještě před aplikací podepsat, že mi bylo vše řádně vysvětleno. Nechci čeřit vodu tím, že "nemůžu podepsat, když mi nikdo nic nevysvětlil", tak raději čmárnu podpis a odcházím se slečnou za kartonovou zeď.
"Čočky nenosíte, že ne?" vyzvídá.
"Ale ano, nosím".
"A máte je sundané?" vyptává se dál a já už čuju problémy.
"Ne, při objednání mi bohužel nikdo nic o čočkách neříkal", hájím se pravdivě.
"Ono to je určitě i na internetu", sjede mě slečna Řasa.
Přestože mám ve zvyku studovat webovky a byla jsem si na 99% jistá, že taková informace na jejích stránkách není (doma jsem je pak překontrolovala a opravdu není), neměla jsem v plánu se s ní hádat. Ještě by mi ty řasy udělala naschvál špatně. Vzala jsem si poníženě erární pouzdro a čočky si vyndala.
Už už se pokládám na lehátko, když mě Řasa vyzve, abych si stoupla ke zdi, že si mě potřebuje nafotit. Po vyndání čoček, kdy mám mít oči otevřené, nesmím mrkat a ještě mi tam svítí silné osvětlení a blesk z foťáku, oči, které nemají jak zaostřit (mám vážně silné dioptrie), vypovídají službu. Začínám slzet a cítim za očima tlak.
"Vlastní řasy máte sice rovné, ale zato dlouhé a husté, efekt tak bude značný", povídá mi a já se začínám těšit na své dokonalejší já.
Po půl hodině, kdy Řasa pilně pracuje a lepí řasu za řasou, mi začíná dřevěnět hlava. Znáte to, jako když sedíte u doktora, bolí vás zadek a můžete se klidně vrtět a přesedávat jak chcete, ten zadek furt cítíte. Tak já měla to stejné, ale s hlavou.
Abych nemyslela na svou otlačenou hlavu, ve vzpomínkách se vracím k bývalé kolegyni, která zkušeně vypráví, jak si ty dvě hodinky užila, jak ležela, nechávala se opečovávat, celou dobu poslouchala relaxační hudbu a skoro u toho usínala, jak moc jí to bylo příjemné.
To se někdo má- já poslouchám venkovní rachot dělníků a kvůli sádrokartonu (který sahá jen něco nad polovinu každé místnosti) i mumraj v celém studiu. Telefony z recepce, příchozí a odchozí zákaznice a nějaký nepříjemný pisklavo-vrzavý zvuk přístroje, který zrovna někdo ve vedlejší "místnosti" na klietce používá... Relaxace jak sviňa.
Následnou hodinu a půl se snažím ještě nějak vydržet, házet hlavou co nejmíň, aby to Řasa dodělala a já mohla konečně jít. Když mi řekne, že je hotová a já poprvé vidím v zrcadle výsledek, jsem na rozpacích.
Abych byla objektivní. Řasy byly skoro jako z reklamy na řasenku typu "dlouhé oddělené řasy bez slepení". Pro ženu, která se běžně moc nelíčí, je to dostačující, co dostačující, určitě velká změna! Ale pak jsou tu typy jako já, které jako běžné líčení považují tmavé stíny, linky a několik vrstev řasenky. Řasy mi přišly takové holé, tenké a nevýrazné. Takové, které se v líčení úplně ztratí.
Co naplat, odcházím.
Oči nechávám v klidu dva dny a vyhýbám se zátěži. Po třech dnech už to nemůžu vydržet a řasy si musím zvýraznit řasenkou. Ten můj si teprve po nalíčení (!!!) něčeho všímá.
"Nemáš nějaké delší řasy?"
"Mám, ale to už dva týdny", bez ostychu zalžu, aby se zastyděl, že si nevšiml dřív :-)
Večer se jdu do koupelny odlíčit. Tamponek s odličovákem se mi zadrhává o spoje na řasách, ve kterých zůstávají vlákna z vaty. Ten můj pak tráví před spaním příjemnou chvilku obíráním bavlněných cucků. V příštích dnech pak další odličování probíhá v teenagerském stylu, kdy nebylo na odličováky. Mýdlo+ voda.
O týden později je už nemyslitelné, abych si řasy nenalíčila.
"Popadalo mi nějak moc řas", dumám nahlas a uvažuju, proč jsem vlastně na to prodlužování chodila. Nikdo si toho nevšiml, líčit se musím stejně furt a akorát mám nervy! Pochybuju, že by za takovou blbost někdo těch 4500,- dal.
Týden a půl po prodlužování (přesněji řečeno včera) se celý den válím v posteli a koukám na telku. Komu by se chtělo v takový den malovat. Místo toho si musím pořád hrabat do oka. Ty nerovnosti- hrubost, zaschlé lepidlo a spoje na řasách si skoro říkají o žmoulání. Kéž bych měla vedle sebe někoho, kdo by mě přes ty ruce vždycky přeháhl.
Večer opět stojím před zrcadlem a kriticky sleduju, co zbylo z reklamy na řasenku. Žádná sláva. Vytahuju zakázaný typ odličováku a v hlavě slyším Řasu: "Hlavně nepoužívejte dvoufázový odličovač s olejem, jinak vám to přeruší spoje na řasách". Inu, a proč by ne! Na tamponku nacucaném v oleji se zachytí z každého oka aspoň dvacet řas. Šudlám oči několikrát jak blázen. Pravé oko je ale držák a několik řas se ne a ne pustit. Takže jsem udělala něco, co vy nikdy nedělejte!!! Těch pár řas, když už jsem byla v ráži, jsem z pravého oka vytrhla.
Po odlíčení se zvědavě koukám do zrcadla a první, co mě napadne je 1) albín, pak 2) dívka po autonehodě a 3) krátce po opaření. Pravé oko mi začíná pomalu, ale jistě napuchat a když ho chci dokořán otevřít, prostě to nejde. Ráno moudřejší večera, unaveně mumlám a jdu spát.
Luxusní kosmetika vs. šunty z drogérky
Zdravím!
Pracovala jsem nějakou dobu v parfumerii a mám tedy odzkoušeno na obličeji spousty různých textur (krémy, gely, gel-krémy, fluidy) a spousty různých TOP značek (Juvena, Lancome, Dior, Matis Paris, Estée Lauder, Biotherm a mnoho jiných). Mohu potvrdit, že:
1) z valné většiny opravdu platíme jen značku.
2) cena luxusních krémů je také vysoká díky využití nových (mnohdy patentovaných) technologií a surovin (např. kaviár, vzácné mořské řasy, zlatý prach atd.)
Otázkou je, zda zrovna tyto předražené suroviny naše pleť potřebuje a nakolik jsou účinné. O tom, že daný krém vyhladí vrásky, což je "na 95% laboratorně dokázáno", se totiž dočteme jak z krabičky levného šuntu, tak z krémů nejvyšší cenové kategorie. Tak jak to tedy je?!!
Bohužel praxe dokazuje, že ani drahá značka nám nezaručí, že krém, který kupujeme, je roven jeho ceně. Takže klidně s čistým svědomím a bez pocitu viny, že svou pleť "šidíme", začínejme nákupem "šuntů". Ono přejít do vyšší cenové kategorie se dá vždycky.
Dříve než začneme nakupovat, bych doporučila návštěvu kosmetičky. Některé ženy opravdu netuší, jaký typ pleti mají a výběrem si můžou uškodit. Někdy je to jasné jako facka, ale jsou typy, u kterých je laické posouzení obtížné a můžeme se snadno zmýlit. Např. když se nám mastí T-zóna a současně máme tváře samou šupinku a hrbolek. Tady když sáhneme typově vedle, je jedno, jestli používáme přípravek za stovku nebo za tři tisíce, protože špatně zvolený produkt nám nepomůže a my se můžeme vztekat jak chceme. A z praxe mohu potvrdit, že ženy kolikrát ani neumí kupovaný krém aplikovat. Oční krémy mažou až k řasám; s klasickými krémy na obličej úplně vynechávají krk; a přípravky jako odličováky, tonik, peeling a masky vůbec nepoužívají...
Teď používám Saloos, který spadá mezi levnou kosmetiku a výměnu v žádném případě neplánuji. Přestože mám peníze, abych si kupovala "něco lepšího", nemohu si přípravky od této značky vynachválit.
Nechci ani tvrdit, že úplně všechny drahé krémy stojí za pendrek. Slyšela jsem od své bývalé nehtařky o dámě, jíž táhne na padesát, celý život používá Payot a vypadá na pětadvacet. Ale totéž jsem nedávno četla o ženě, která se prý celý život maže Indulonou. Aby se v tom čert vyznal!
Asi tady nikomu neporadím, jakou značku používat. Prostě hledejme a zkoušejme! I pod levnou cenovkou se dá narazit na zlatou žílu. A pokud konečně najdeme, ať nám to vydrží!!
Vetřelci už kopou!
Helou!
Tak už i já se za chvíli budu radovat z potomstva.Cecíky jsou nalitý, každý den se mazlím s bříškem a jsem vysmátá od ucha k uchu.
Nerodím já, nýbrž naše sphynxí lady... ale komu by to vadilo.
 | |||||
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)